Několik vět zakladatelek

Každý život má smysl

Larisa Zankerová:

Kynolog, Zakladatelka spolku Zastavme Utrpení a azylu pro týrané psy v Křelově okr. Olomouc

Už je to asi 18 let co jsem oslovila jednoho pána s prosbou o podpis na petici proti týrání zvířat. Nejen, že odmítl podepsat se slovy: Lidé už jsou takoví, berou zvířata jako věc a vy to nezměníte. Ale také se mě zeptal, jestli si uvědomuji, že jsem v té menšině lidí, která bojuje proti druhé straně, která je v převaze a jestli mi nevadí, že na nás mohou někteří lidé pohlížet jako na blázny, kteří bojují s větrnými mlýny. Prý pro mě není dobré vybočovat z davu. Tak jsem se ho zeptala, jestli by dělal špatné věci proti své vůli a svědomí jen proto, že ostatní v tom davu to tak dělají také. Neodpověděl a odešel.

A já si už tenkrát uvědomila a řekla, že nechci být jako on, nebo lidé jemu podobní, kteří se dávno smířili s tím, že přihlížet utrpení nevinných a bezbranných tvorů je normální a lidské.
Raději budu prohlášena za největšího blázna světa, pokud budu ráno vstávat s čistým svědomím a vědomím, že další němá tvář prožila noc v bezpečí, bez pocitu hladu, zimy, bolesti nebo strachu, jen díky mně, nebo bláznům stejným jako jsem já. Čím více krutých případů mnou otřáslo, tím větší je má motivace dělat něco, čím bych mohla tuto smutnou skutečnost změnit.
Vím, že nemůžeme zachránit všechna zvířata, ale záchrana, byť jen jediného tvora, nebo naděje na zlepšení podmínek života a lepší zacházení s ostatními zvířaty, je pro nás důkaz i motivace, že naše úsilí nebylo zbytečné.

Denča Doleželová​:

Kynolog, ošetřovatelka a spoluzakladatelka psího domova Pod křídly anděla

Když chceme něco změnit, musíme začít u sebe. Vyměnila jsem svůj velice pohodlný, sebestředný život bohéma plný užívání v momentě, kdy jsem sundala růžové brýle a uviděla, co je kolem mě a nás všech. Nikdo se nechce dívat na hrůzy a utrpení, co nás denně obklopují.  Pochopila jsem to z reakcí všech lidí kolem mě, když jsem jim chtěla pustit video s reálnými záběry z množíren.  Nechtěli, abych jim kazila den, protože s tím stejně nic nezmůžeme, tak proč se tím trápit. Ano, realitu nechtějí mnozí vidět!

Ale tím, že se na ty videa nedíváme a vyhýbáme se těmto tématům, tím jen přispíváme k tomu, že se to vše děje stále dál. Jsem hodně citlivá, někdy až moc, no a po pár videích jsem si řekla, že to přece nemůžeme nechat být jen tak. Jakmile skončíte s přehlížením a rozhodnete se skutečně dívat na to všechno utrpení, bolest a beznaděj v očích těch, co si o pomoc sami říct nedokáží, musí to každou lidskou bytost, která má emoce, zasáhnout natolik, že si přeje, jen aby už se stal zázrak a ta krutost konečně skončí, nebo vás to donutí k činům. Je to jako první fáze proměny. 

Druhá fáze jsou sociální sítě, začnete vše sdílet a doufáte, že to uvidí co nejvíce lidí a někdo to konečně zastaví.  ANO i sdílení pomáhá, je to daleko víc než nedělat nic. Každý má možnost volby a je to na každém z nás – jak se rozhodneme. Pokud to má skončit, musíme se rozhodnout a prostě proti tomu začít bojovat, jen my všichni to můžeme změnit.  

Rozhodla jsem se zkusit pomoci více než jen sdílením, venčením psů a vánočním balíčkem. Zkusila jsem tedy dočasnou péči, když prožijete se psem proměnu, kde se ze samého dna díky vám vyhrabe až na vrchol (podvyživený a zlomený pejsek z osady na začátku vaší pomoci a o 3 měsíce později se s veselým pejskem loučíte, našli jste mu novou rodinku a pak odměna ještě video, kde hafan skáče s dětmi kolem stříkací hadice a další fotka, kde si spinká na gauči s celou rodinkou). Tehdy vám to dojde, že jen díky vám a vašemu rozhodnutí ubrat si ze svého času a pohodlí je tento malý, vděčný tvor šťastný, nezapomenutý, neopuštěný s možností žít jako živá bytost, a ne jako odpad nebo vězeň, odsouzený k řetězu nebo kotci. Ten pocit je nepopsatelný a stojí za to.  Ano, jen my, každý z nás má možnost to, co se děje, ovlivnit a měnit k lepšímu. Tato záchrana a proměna psa mě tehdy ovlivnila natolik, že jsem měla potřebu pomoci dalšímu a dalšímu dočasnou péčí. Po pár měsících jsem tím byla už tak pohlcená, že jsem nedokázala odmítnout pomoc zvířatům v nouzi, a proto jsem se přestěhovala z Brna za Larou do její původní záchranné stanice pro psy v Křelově. Potom jsme se, s ní i naším andělem a patronem Viktorem, pustili do projektu, vybudování psího domova Pod křídly anděla – domova, který už pomáhá ve velkém a mění osudy bezbranných zvířat. S čistým svědomím můžu říct, že pomáháme maximálně. Ze svého pohodlí, času a vlastně života dobrovolně věnuji 84 %, zbytek času je na spánek a výjimečné odreagovaní se svými koníčky. A jde to. 

Myslím si, že kdyby každý z nás věnoval alespoň 10 % svého času a pohodlí na pomoc a záchranu pro jiné, svět by se hodně změnil. Je to o tom, nejdříve změnit svůj postoj a pohled na věc, začít u sebe. Pak už se přirozenou cestou našeho svědomí další kroky šlapou samy. 

Související stránky

Fotogalerie