Blog

Den na řetězu

Den na řetězu

RÁNO
Vidim a slyším lidi v domě, povídají si smějí se, moc rád bych tam byl také.
Vrtím ocáskem a čekám ,že přijdou zamnou.... Nejdou ...
Mám hlad a žizeň.
Minulou noc jsem si převrátil misku s vodou, když jsem se zamotal do řetězu.
Řetěz je moc utažený, zařezává se mi do krku, bolí to.

8.15hod.
Lidé z domu odchází.
Snažím se běžet k nim, ale řetěz mě stáhne zpět. Padám na zem.
Jsem zmatený, myslel jsem ,že patřím do jejich smečky. Nevim co si mám myslet.

8.15-14.00hod.
Jak mám chránit svou novou smečku, když mě řetěz drží? Ani s lidským mládětem si nemohu hrát.
Nemám co dělat. Nemám hračky ,ani jiné psí kamarády. Nechápu.
Jaký je tedy můj
úkol?
Možná když budu štěkat, všimnou si a vysvětlí mi co je moje povinnost.
Už se těším. Štěkám, štěkám ...
Přišel k domu úředník a soucitně se na mě podíval. Vím jsem hubený a srst mám slepenou bahnem a hovínkama ,ale jak si s tím poradit? ( určitě jsem nepochopil co mám dělat)
Štěkám ( tak prosím, pověz co tu mám dělat)
Štěkám a vrčím na všechny..

15.00hod.
Hurá, nejmenší človíček ,z toho domu se vrátil.
Ten si semnou bude hrát. Nehrál..
Vrátil jsem se tedy na mé místo, pár kroků od mé boudy..
Ostatní už jsou také doma.
Jeden vyšel, křikl na mě: ,,TICHO!"
Lekl jsem se toho tónu a honem jsem se schoval ve špinavé boudě.
Je mi smutno..
Stále přemýšlím, jakou úlohu zde vlastně mám?.

18.00hod.
Cítím jídlo z domu.. Mám velký hlad a žízeň..

19.00
Pán vyšel ven, v ruce měl misku a zamířil směrem ke mě.
Měl jsem obrovitánskou radost.
Nemohl jsem si pomoct a šťastně jsem hopsal sem a tam.
Vyrazil jsem pánovi misku z ruky .
Na jeho šatech se objevila veliká skvrna.. Zbytek jídla, které bylo pro mě ,se rozlilo a pán začal strašně křičet ,že prý to je ten důvod, proč jsem venku ,na řetězu.
. Vylízal jsem jídlo ze země.

20.00hod.
Stočil jsem se do klubíčka, v bříšku mi kručí a řetěz na krku mě řeže víc a vic.
Usínám a zdá se mi sen ....SEN..o ŘETĚZU, vždyť nic jiného neznám.
(Daniele Giertz)