Blog

Smutný příběh Badyho k zamyšlení

Smutný příběh Badyho k zamyšlení

Smutný příběh Badyho k zamyšlení.
Dostali jsme prosbu o pomoc pro pittbula, který nemůže chodit a jeho vlastní majitel (alkoholik bez domova) ho pohodil k jiným, stejným lidem jako je on, před maringotku do zahrad s tím, že už je mu k ničemu, když tahá nohy a na veterinu nemá, leda by ho musel ubít tyčí! Ano čtete dobře...
Lidé, kteří si ho tehdy vzali, mají sami dvě fenky jezevčíka, dřív rodily stále štěňata, které rozdávali opět mezi lidi na ulici s nulovou budoucností. Fenky se nám před lety nakonec po přemlouvání povedlo obě nechat kastrovat a naočkovat. Dodnes jim vozíme i krmení.
Těmto lidem bylo psa líto, ale neměli krmení navíc, ani podmínky, proto souhlasili, že mi psa darují, ale když jsem pro něj přijela, dostali strach, že by se majitel mohl vrátit a chtít psa zpět, takže chvíli trvalo vysvětlit jim, že je to na triko spolku a majitel ho chtěl stejně zabít. Psa jsem odvezla s nadějí, že mu dáme důstojný zbytek života.
Jeho zdravotní stav byl bohužel tak zanedbaný, že ortoped pan doktor Šterc po zhlédnutí RTG konstatoval, že pes byl od štěněte zanedbaný a kvůli silné dysplazii loketních kloubů, srůstech na páteři a jiným problémům, musel značně trpět celý život. S jeho věkem 12 let a slabým srdíčkem nám byly doporučeny léky proti bolesti, zánětu, chondroprotektiva a kvalitní strava, aby jsme mu zbytek života alespoň zkvalitnili.
Bylo to nesmírně těžké smířit se s blížícím koncem a tím, že už je pozdě na záchranu tak úžasného, vděčného a doslova laskavého psa, který bez náznaku nesouhlasu snášel veškeré vyšetření i manipulaci pro něj bolestivou. Byl také značně hubený, alespoň v tom jsme se snažili dělat mu radost a dostával jen libové maso s rýží nebo těstovinami...
Bylo tak těžké slyšet všechny ty věci, hrubé zacházení jeho majitele, který byl denně v lihu a Bady nepoznal za svůj život u něj ani teplou boudu a zázemí, spal po zemi v létě v zimě tam, kde mu jeho tyran určil místo! Přáli jsme si pro něj čas a možnost mu vše vynahradit, dát moře lásky a péče, kterou nikdy nepoznal, ale... 25. 9. 2020 dostal mozkovou příhodu, která zasáhla pravou část těla a nebyl už schopen vstát aniž by nespadl. Nechtěl ani jíst a komunikovat, a tak jsme se s těžkým srdcem po konzultaci s veterinářem rozhodli, že ho necháme bezbolestně odejít.
Byl u nás pouze 7 dní a loučení s ním bylo tak těžké, že nebylo možné zastavit slzy.
Ta bolest, bezmoc a vztek nad tím, že jsou další desítky a stovky psů jako je Bady, kterým nemůže nikdo pomoci, protože dle ústavy listiny základních práv a svobod má každý člověk nárok na to mít zvíře jako společnost...
Ten, kdo toto napsal, zapomněl, že každý člověk má také povinnost a musí mít podmínky, aby to zvíře mohl mít, a pokud je sám na ulici a není schopen se postarat ani sám o sebe, tak jak může mít právo ničit životy jiným?!
Slíbili jsme Badymu a dalším, kteří přišli o důstojný život kvůli našim nedokonalým zákonům a nulové ochraně zvířecích práv, že uděláme vše proto, aby se nestávali ze zvířat němí rukojmí psychopatů, bezmozků, lidí s nulovou budoucností a jiných individuí.
Kdyby existovaly normy na tzv. zvířata v zájmovém chovu, nemohly by se úřady vymlouvat, že nemohou těmto lidem odebrat zvířata! Neměli by podmínky, které jsou dané, nemohli by mít psa. Je to jednoduché a účinné, ale to by musela zvířata a jejich osudy tam nahoře někoho zajímat!
Prosím sdílejte, aby se příběh Badyho dostal do povědomí všem, kteří mají pravomoc něco změnit, aby nejen jeho smrt nebyla zbytečná...

Fotogalerie